To Jím pohrdáte v chudém, a proto je hřích tak strašný. Když Pavel pronásledoval jeho věřící, pronásledoval jeho samého, proto mu [Kristus] řekl: „Proč mne pronásleduješ?" Proto, když udělujeme almužnu, se chovejme tak, jako bychom ji dávali samotnému Kristu. Musíme přece více věřit jeho slovům než svému zraku. Když vidíš chudého, vzpomeň si na jeho slova, která tě ujišťují, že to on je sycen. I když nevidíme Krista, pod těmito vnějšími znaky žebrá a přijímá almužnu on. Bouříš se nad slovy, že Kristus žebrá? Měl by ses raději bouřit nad tím, že mu nedáváš, když žebrá. V tom je hanba, ale také trest a muka. To žebrá pro svou dobrotu a musíme z toho mít radost. Nedat však je krutostí z naší strany. Jestliže teď nevěříš, že když zanedbáváš vě­řícího v chudobě, tak že zanedbáváš jeho samého, uvěříš tomu, až staneš před ním a on ti řekne: „Všechno, co jste učinili těmto nejmenším z mých, mně jste učinili."

Úryvek z homilie sv. Jana Zlatoústého na Evangelium podle Matouše