V prosinci roku 1914 oheň prakticky zničil Edisonovu laboratoř.

I když škoda přesáhla dva miliony dolarů, budovy byly pojištěny na pouhých 238 tisíc, protože byly postaveny z betonu a považovány za odolné proti ohni. Velká část Edisonovy celoživotní práce přišla té prosincové noci v děsivých plamenech vniveč.

Plameny šlehaly vysoko a tehdy horečně hledal svého otce v kouři a mezi troskami Edisonův čtyřiadvacetiletý syn Charles. Když ho konečně našel, Edison tu scénu klidně pozoroval s rozpálenou tváří a bílými vlasy vlajícími ve větru.

„Srdce mě pro něj bolelo“, vyprávěl Charles.

„Bylo mu 67 let – už žádný mladík – a všechno mizelo v plamenech.

Když mě uviděl, zavolal: „Charlesi, kde je matka?“

Řekl jsem mu, že nevím a on mě pobídl: „Najdi ji a přiveď ji sem. Něco takového už do smrti nespatří.“ 

Druhý den ráno se Edison podíval na tu zkázu a prohlásil:

„Pohroma má velkou cenu. Všechny naše chyby shořely. Díky Bohu, můžeme začít znovu.“

Tři týdny po požáru Edison představil veřejnosti první fonograf - předchůdce pozdějšího gramofonu.

 Brian Cavanaugh : Kolik váží sněhová vločka a jiné příběhy