Milí přátelé,
v neděli 12. 4. jsme opět promýšleli a slavili vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Je to největší křesťanský svátek, taková "pramáti" všech nedělí. Vždyť vyvedení Ježíše z hrobu, jeho zmrtvýchvstání je tím novým (nečekaným) začátkem  - pro tebe i pro mně. Je to základ našeho života - tedy také důvod našeho společného (nedělního) setkávání.
V tutéž neděli zdravil již tradičně papež Benedikt XVI. z Vatikánu celý svět (Urbi et orbi). Naši vlast pozdravil příznačně: "Kristus byl vzkříšen!" (Zatímco polský - katolický - národ pouze: "Veselé velikonoce.") Zřejmě je dobře obeznámen s tím, že naše země není zrovna křesťansky orientovaná.
Co ale s tím? Máme nad tím donekonečna smutnit? Nebo zlomit nad naší "nevěřící" zemí hůl? Nebo se nechat unášet vizemi o náhlém vylití Ducha, který naši zemi zázračně přivrátí ke Kristu? Podle mého názoru ani jedno řešení není správné.
Jsem tohoto názoru: uprostřed těch, kteří o Krista nejeví zájem žijme podle rad Kristových. To však především znamená: živme v sobě naději i pro ty, kteří Krista neznají či znát nechtějí. Kristus byl vzkříšen - ne jen kvůli mně a kvůli tobě, ale i kvůli těm, kteří jeho lásku a milosrdenství dosud nepoznali. Milujme naše "nevěřící" bližní - tak jako je miluje Vzkříšený, tedy nevypočítavě a bez postranních úmyslů. Buďme našim bližním nablízku prostě proto, že to potřebují - nikoli (třeba) kvůli tomu, aby uvěřili! Tak nás to koneckonců učí i Ježíš sám.

Přeji Vám požehnaný týden!