Vážení přátelé, milí smuteční hosté, shromáždili jsme se zde u rakve našeho milovaného bratra Václava Šťastníka. V takové chvíli sestupují naše myšlenky velice hluboko. Klademe si otázky, na které obvykle nemáme čas. Všechno, co chceme vyjádřit se dá shrnout do jediné otázky. 

Jaký je smysl života? Zazněli už tady různé promluvy se vzpomínkami, co Václav prožíval, co dělal, čím se zabýval. Jaké měl postoje.

Václav věřil v Ježíše Krista. Někteří zde to ani netušili, protože jeho víra byla tichá, pevná a věrná. Jen vysvětlím co to znamená.

"Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je všem přístupné. Bůh to přece všem lidem odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu." (Ř 1/19-20)

Člověk, který se projde přírodou a přemýšlí o různých souvislostech přírodních zákonů, dojde časem k poznání, že to všechno nevzniklo náhodou. Že za vznikem materiálních věcí musí někdo stát. Křesťané ho nazývají Hospodin - Bůh stvořitel.

S otázkami, že Ježíš Kristus byl za nás ukřižován, je to trochu složitější. Nelze pochopit pouhým rozumem, že se Boží Syn za nás obětoval. K tomu už potřebujeme víru. Víra je to co není vidět. Přesto se to dá udělat jednoduchým způsobem. V Písmu svatém tedy v bibli máme jasný návod. Ježíš říká : „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít." (J 11/25) . To bychom museli ještě dodat, že člověk se skládá ze tří částí: Tělo, duše a duch. Tělo se tedy po smrti rozpadá, duše však zůstává věčná. Ducha potom každý člověk v hodině smrti odevzdává zpět svému Stvořiteli. Kam však půjde duše ? To je zásadní otázka.

Duše, tak jako tak, je věčná je v ní také obsažena identita každého člověka. Zásadní tedy je kde bude duše po smrti.

Jestli v Božím království nebo nikoliv. Máme naději, že Václavova duše půjde do nebe. Dostatečné je totiž přijmout následující verš do svého života : „ Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3/16)

• Václav byl tichého pokorného ducha a věrně udržoval tradici evangelíků přicházejících na Přerovsko za prací. V Kyselovicích bylo několik evangelických rodin celkem 32 věřících. Postupem času se tento počet umenšoval. Děti se odklonili od víry, postupně se přestali k evangelíkům hlásit. Z původní velké kazatelské stanice zůstala pouze jedna rodina a to právě Šťastníkových.

• Václav tedy věrně otevíral k bohoslužbách svůj dům. Bůh toto dílo neposuzuje podle lidských měřítek. I přesto, že jsme tam kazatelskou stanici loni zrušili. Věříme, že Bůh dá opět vzniknout křesťanskému společenství. Kde budou moci pokračovat jiní. Navázat na více jak stoletou tradici. Právě proto jsme za Českobratrskou církev evangelickou nechali napsat na stuhu Václavovi verš znějící v plné verzi takto: "Jeho Pán mu odpověděl: Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého Pána." (Mt 25/23). Amen.