Já jsem dobrý pastýř. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život. (Jan 10,11.27n)

Modlitba

Zmrtvýchvstalý, živý Kriste!

S tebou slavíme vítězství života, radujeme se z pevné naděje, z toho, že stíny smrti musejí vycouvat z našeho světa.

Zachovej nám tu velkou útěchu tohoto dne, až budeme ve všední dny zase zažívat, jak je strašně křehké a snadno zničitelné to všechno, co pro nás tak mnoho znamená:

naše štěstí,

naše zdraví,

naše síly.

Náš život pomine, ty však zůstáváš a otevíráš nám budoucnost ve své živé přítomnosti. Amen

Pro děti Nedělní škola: https://drive.google.com/drive/folders/1dljLDprWyLBpR1atnQ5Y5c3AMKCRrqsr

Píseň z EZ 350 Přemohl Ježíš smrti noc

PÁN BYL OPRAVDU VZKŘÍŠEN! – TO JE I NÁŠ PŘÍBĚH

Kázání: Lukáš 24,13-35

Bratři a sestry,

připadá vám, že tento příběh známe tak dobře, že už je nuda ho znovu číst? Tak si představme, že jsme součástí tohoto příběhu. A to žádná nuda není. Biblické příběhy nás osloví pokaždé jinak a v reálném životě se taky Bůh projevuje všelijak, jen ne podle nějaké šablony. 

Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus…

Ježíš se na několika místech tohoto příběhu chová dost zvláštně – tak, jak by se asi žádný člověk za daných okolností neprojevoval. Samozřejmě že má právo a možnosti vymykat se našim představám a často to i dělá. Už jen proto, aby nás uchránil před pokušením vyměnit ho, živého a jednajícího, za modlu, za projekci našich přání nebo za pouhý zvyk. A tak všude tam, kde zjistíme, že se Ježíš chová nějak divně (v Bibli i v našem životě), bychom měli zpozornět. Jako před výstražnou kontrolkou. Možná se chce s námi setkat jinak, než jak odpovídá našim představám, do kterých jsme ho pečlivě uložili.

A rozmlouvali o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.

První věc, která je na Ježíšově chování dost zvláštní, je skutečnost, že se oněm dvěma poutníkům nedal hned poznat. Dlouho jdou spolu, vedle sebe a ti dva o Ježíši nic netuší. Proč je Ježíš nechává zbytečně vyprávět příběh o tom, jak mu dříve uvěřili a pak byli zklamáni, o jejich očekávání a zničených nadějích? Je to skoro jako zpověď, nebo výslech. Proč se jim hned na začátku cesty nepředstaví? Haló, vidíte, to jsem já! A proč se s nimi hned neotočí zpátky do Jeruzaléma?

Ježíš zřejmě ví, že je pro ně důležité, aby před ním (a vlastně před kýmkoliv) mohli o svých zklamáních a zraněních mluvit. Nechce je mít hned rychle sebejisté, rychle věřící, rychle připravené svědčit o živém Ježíši ostatním. Uzdravení potřebuje určitý čas. Zřejmě se ani po nás nechce, aby v nás a s námi bylo všechno okamžitě hotové. Zřejmě nejde o to, vlastními silami rychle odhodit své pochybnosti a mít o všem jasno. Nejde ani o to, ve své uzavřené mentalitě se rychle vybičovat k té správné velikonoční radosti a mít okamžitě odpověď na všechny otázky. Jde o to, pomalu o tom, o sobě vyprávět onomu osamělému chodci, který se k nám přidal. Ježíši Kristu, který jde s námi a my o tom ani netušíme. Jde s námi, naslouchá a připravuje nás. Ví dobře, že jsme lidé s různým obdarováním i omezením, očekáváním i skepsí. Jako byli kdysi apoštolové a po nich další generace Kristových svědků. A pro ně bylo nejdůležitější, že dlouhý čas naslouchali, než sami mluvili, že se obrátili k Bohu a nechali si dobít svou duchovní baterii, dřív než přijaté světlo nesli a nabízeli lidem.

Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. 

Druhá věc, která je na Ježíšově chování hodně podivná, je, že po příchodu do Emauz chce jít dál. Nechá se učedníky přemlouvat, aby byl tak hodný a zůstal s nimi. Proč? Pravděpodobně je v jeho povaze nikam se nevnucovat. Raději riskuje, že ho nechají jít a nikdy nepoznají, že se k nim připojil, než aby ho museli přijmout proto, že si o to sám řekl. Kdo ví, kolikrát už tak v našem životě Ježíš zmizel v dálce, protože nám nedošlo, pozvat ho dál. Některé příležitosti se nemusejí opakovat. Co když právě dnes jde Ježíš jako neznámý se mnou a čeká, co s tím udělám? Vzpomeňme si na mnohá podobenství, která Ježíš vyprávěl, například o vyslyšení proseb, ve kterém jeden člověk pomůže svému příteli ne tolik z dobré vůle, ale pro neodbytnost toho druhého. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Hledáme, ptáme se? Otevíráme dveře, aby Ježíš mohl vejít dovnitř?  

Učedníci Ježíše konečně poznají ne podle toho, že by si lépe všimli rysů jeho obličeje nebo modulace hlasu, ale podle povědomého rituálu. „Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči.“

Zřejmě nejsme o nic ochuzeni, když Ježíše v jeho tělesné podobě nevidíme, jelikož to tehdy nebylo nic platné. Poznání vzkříšeného Pána se často odehrává v mžiku, bleskovou intuicí, a pak se zase všechno vrací do normálu. Třeba při lámání chleba, kolem stolu při večeři Páně (eucharistii), při bohoslužbách, v modlitbě, ve chvíli ticha. Tak tomu bylo v Emauzích. Učedníci na okamžik prohlédli a zakusili Ježíšovu přítomnost, jejich srdcem projel plamen. Ježíš za chvilku mizí a všechno je zdánlivě stejné jako dřív: místnost, stůl, i sami učedníci. Stejné, a přece jiné. Je to zkušenost, kterou nelze vypovědět slovy, ale kdy vím, že je Ježíš se mnou, mezi námi. Bývali jsme opatrní vůči takovým „mystickým“ prožitkům, všechno muselo procházet přes hlavu. Jenže Boží přítomnost se dotýká hlavy i srdce. Takové chvíle jsou důležité. Když si uvědomíme Ježíše vedle sebe, nutně to s námi zachvěje. A někdy je to jako blesk.  

A právě tady nastane třetí podivná okolnost Ježíšova jednání. Když už učedníkům konečně dojde, koho mají před sebou a jak se s ním mohou i nadále setkávat, zmizí jim. „Zmizel jejich zrakům“. Proč?

Některé staré a stále aktuální modlitby obsahují prosbu: „Prosíme tě, Bože, za ty, kteří tě hledají, aby tě nalezli, a prosíme tě za ty, kteří tě nalezli, aby tě ještě více hledali.“ Ježíše nebudeme nikdy natolik znát a vlastnit, aby nám byl vždy po ruce, abychom neměli potřebu jej znovu hledat a jít za ním. V okamžiku, kdy si myslíme, že už ho máme prokouknutého, on nám zmizí. Naším úkolem je být navždy poutníky, těmi, kdo se snaží dotknout mraků – když dojdou tam, kde před chvílí viděli, že mraky začínají, musejí jít, stoupat zase dál. Ježíšovo zmizení nás chrání před pokušením myslet si, že přesně víme, kým je a co po nás (a po církvi a společnosti) chce, že jsme zvěstovateli jeho vůle, kterou jsme beze zbytku poznali. Kdyby tomu tak bylo, můžeme si být jisti, že jsme se s živým Pánem minuli a vytvořili si náhražku, která nás ničím nepřekvapí ani neosloví.

Život ve víře, s Kristem znamená žít ve stále rostoucím údivu, být otevřený pro nová překvapení a zapálení, jako ti dva učedníci („Což nám srdce nehořelo?“). Svýma očima Ježíše sice nevidíme, ale je mezi námi skutečně přítomný. Můžeme s ním na své cestě rozmlouvat a on s námi. Můžeme před ním i lamentovat a stěžovat si, on to dokáže proměnit v novou radost a pokoj.

A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.

Začíná se utvářet nové společenství. Jednotlivé zlomky, rozptýlené různými směry (ženy, Petr, ti, kdo běželi k Ježíšovu hrobu, učedníci na cestě) se spojují na jednom místě a utvářejí jeden společný příběh, který zni: „Pán byl opravdu vzkříšen“. A to je, díky Bohu, i nás příběh. Amen  

Píseň z EZ 349 V nás srdce hořelo

Modlitba

Pane, strážce života,

Ty vidíš, jak často se cítíme ztraceni v čase, ve kterém všechno musí jít nejrychleji,

ve společnosti, která bez milosti soudí a odsuzuje lidi,

ve světě, jehož problémy nás válcují.

Ty víš, jak snadno zabloudíme v pochmurných myšlenkách, v prázdných řečech, v nevšímavém jednání.

Prosíme tě:

Hledej nás,

když už nevíme,

kam patříme.

Najdi nás,

Když se schováváme a někam zalézáme.

Náš pastýři,

Zavolej nás do své těšící blízkosti. Amen

Požehnání

Ať vám Bůh žehná: ať je vaší útěchou a vaším pokojem.

Ať vás chrání ve všech zkouškách a naplní vaše srdce svou láskou.

Ať posílí také vaši víru a naději, abyste konali jeho vůli s nadějí na život věčný.

A požehnání všemohoucího Boha Otce i Syna i Ducha svatého, ať na vás sestoupí a zůstane s vámi. Amen

Píseň z Dodatku k EZ 622 Zůstaň s námi, Pane