5.postní neděle - 13.3.2016

Kázání: Jan 11,17-27.32-44

Milí přátelé,

vypravování o vzkříšení Lazara ukazuje totéž, co zvěstují už Vánoce: Bůh se stal člověkem. Ježíš je člověk. Člověk jako my. Zná jako my zármutek z rozloučení, ze smrti. Nestydí se za slzy, je otřesen smrtí přítele.

Ježíš ví, jak nám je, když něco nebo někoho ztrácíme, když prožíváme stres, máme obavy z toho, co bude dál, nevíme, zda vyjdeme finančně ve svých domácnostech. To si máme dnes uvědomit, a nejlépe v modlitbě - vždyť voláme k někomu, kdo ví, co a jací jsme, co opravdu potřebujeme. Voláme k někomu, kdo prožil co my, který prožívá vše s námi. Ne nadarmo řekl: „Já s vámi jsem až do skonání světa.“

Ježíš je s námi jako bratr a přítel. To je krásné, ale samo by nám pomohlo moc málo. Ježíš je víc: Je Boží Syn a dokáže víc, než jen stát v kruhu přátel kolem hrobu a vyjadřovat soustrast. Boží Syn z té smrti vysvobozuje, zármutek obrací v radost, stres v pokoj, ztrátu v naději.

V Janově evangeliu Ježíš o sobě říká, že je dveře. Myslí tím, že skrze Něj přicházíme k Bohu. Ale taky to znamená, že kde vězí mezi lidmi železná opona, kde si člověk myslí, že je zabetonováno a nelze nic dělat, ukazuje Ježíš cestu a novou možnost.

Ježíš nám dnes říká: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo ve mne uvěří, bude žít, i když už zemřel.“ 

To je něco! To je Slovo s velkým S. Přijmeme-li toto Boží slovo a spolehneme se na ně, zdi padají a všechno je prosvětleno nadějí. Perspektivou. „Nemusím se bát zlého, neboť ty se mnou jsi“ - tak to již dávno pochopil a vyjádřil autor 23.žalmu. Tak to i my můžeme vyjadřovat, potichu i nahlas. Ta slova se stanou naším vyznáním. Odpovědí na různé těžkosti, bez kterých život ani není možný. 

„Nemusím se bát...“ To je veliká věc. Právě tenhle dar nám Ježíš chce dát, za něj se tak dojemně modlí nad hrobem Lazarovým: „Otče, já vím, že mne vždy slyšíš. Ale pro ty zde tě prosím, aby i oni poznali, žes mne vpravdě poslal.“ 

Tato dobrá zpráva je velikým darem pro každého z nás: jsou-li na nás naložena nejrůznější břemena, problémy nám nedovolí se ani nadechnout, prožíváme-li vysilující vztah s nějakým člověkem, narážíme-li na ne-porozumění, nebo jsme limitováni svojí nemožnou povahou, problémy se zaměstnáním, pak si můžeme připomenout – Nemusím se bát, neboť Ty, Pane, se mnou jsi! Ty mě máš rád takového, jaký jsem. O to ještě není všechno. Pak smíme slyšet Kristo ujištění: Já jsem i pro tebe vzkříšení a život, věříš tomu? Já jsem ten, který vytahuje z bahna, z temnoty, a dokonce i z hrobu. To není žádná planá útěcha. To je víra, ve které zakoušíme moc Kristova vzkříšení, právě uprostřed našich otázek, strachů, našich domněle marných snah a nejistot.

BaS, může nám to znít neuvěřitelně, vzdáleně od běžné zkušenosti. Kolikrát se stalo, jako by Bůh mlčel, nebo byl příliš daleko. Ostatně i v dnešním příběhu to tak bylo. Ježíš nechává takřka volný průběh událostem: nechá Lazara umřít a pohřbít. Nechává vítězit smrt. Sám se zdržuje daleko od místa, kde Lazar bydlel a kde by jej lidé rádi viděli. Ale jen po určitou dobu. Ježíš přichází, třebaže pro mnohé lidi pozdě, je tady, promlouvá, a jeho slovo působí nové věci. Působí to, že s Ježíšem Kristem nikdy není „pozdě“.

Sám Ježíš neprošel životem bez ústrků, podrazů, bolesti, a žádný ideální život neslíbil ani nám. Ale byť by to s námi vypadalo všelijak nakřivo a my si připadali příliš malí, slabí, máme Ježíše vedle sebe a s námi. Vchází do našich nemocí, bolestí, zápasů, přichází i sem, aby byl s námi, uprostřed nás tady. A jeho slova naplňují celý tento prostor a chtějí se dotknout našeho srdce: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo ve mně věří, bude žít.“ Žít, ne jen přežívat nebo dožívat.   

BaS, zaposlouchejme se, ponořme se do dnešní dobré zprávy. Ježíšovo slovo má stejnou moc, jako kdysi u Lazarova hrobu. Po noci smrti přišel nový den, smutek přešel v radost, ustrnulá bezradnost byla vystřídána nadějí a novým pohybem.

Náš vzkříšený Pán je s námi, nebojme se ničeho zlého! Amen