Radujte se! BaS, to jsme slyšeli na začátku bohoslužeb. Dnešní třetí adventní neděle je nesena radostí … Ale radostí z čeho? Že budou brzy Vánoce? Jistě, ale tady jde o radost nad tím, proč Ježíš přišel do našeho světa, proč k nám přichází.

                        Jsme zvyklí slýchat, že Ježíš přišel na svět, aby na sebe vzal naše hříchy, aby vykoupil naše viny, aby nás spasil. Víme, že učil, konal zázraky, byl u zrodu církve. Někdy ale pro to všechno nevidíme to nejdůležitější. Vyjádřila to matka Tereza: Ježíš přišel kvůli tomu, aby nás naučil milovat. To je důvod jeho adventu-příchodu. Mocní tohoto světa panují nad ostatními s heslem: Rozděl a panuj. Ježíš k nám přišel, aby lidi přiváděl k sobě, aby sám byl mezi námi a s námi. „Bůh tak miloval svět, že poslal svého Syna…“ (J 3,16)

                        Nemusíme být nijak vzdělaní, může nám chybět fantazie, a přece víme, jak je láska nezbytná pro život. Dostane-li se nám do krve, očistí a prozáří nás, otevře všechny naše smysly pro Boží blízkost.

                        Tu nejde o chvilkovou radost, veselí, rozjařenost. Radost, kterou nic nezničí, nic nezředí, neukrátí je spolehnutí se na to, že mě Bůh miluje. … Zní to možná příliš sladce. Jako celá řada písní, hitů, které se na nás řítí každý den z médií. A přesto - pravou podstatou Adventu je radostné vyjádření, že Bůh k nám z lásky poslal svého Syna. Tak to v Písmu několikrát stojí a ne nadarmo se opakuje: „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna … jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává … kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná … kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska … “ Necháme-li se otupit pro tuto zvěst, pak to bude útok na samý střed víry.

                        Je pravda, že dnes je nesnadné mluvit vážně o lásce, nejen pro inflační výskyt tohoto slova všude kolem nás, ale hlavně proto, že si pod ním každý představí něco jiného, podle vlastního gusta a zkušenosti. Zkusme se ale pro tuto chvíli oprostit od vlastních představ a zakusit lásku z jiné strany. Matka Tereza, která svůj život zasvětila pro pomoc nejchudším v Indii, vystihla křesťanskou lásku takto: Nemilujeme Pána Boha pro to, co nám dává, ale pro to, co nám z lásky bere.

                        Jak tomu porozumět? Matka bere dítěti nůžky zrovna ve chvíli, když si s nimi tak pěkně hraje. Dítě to nechápe, vzteká se nebo brečí. Podobně je to i s námi. Hatí se nám životní plány, do nichž jsme tolik investovali. Opouští nás zdraví, od něhož jsme tolik očekávali. Lidé, povodně či jiná neštěstí berou lidem majetek, na kterém jsme si tolik zakládali. Bůh si od nás odvádí na věčnost ty, jež jsme nejvíc milovali. Dokonce nám chvílemi bere i víru, když bezradně stojíme tváří v tvář neštěstím. Ochromeni bolestí zapomínáme na vše dobré, co jsme od Pána přijali. Zapomínáme i na to, že sám Boží Syn byl semlet tímto světem; nechtěl zachránit svět, aniž by trpěl. Chce pro nás dobro, ale vidí i skryté nástrahy, které často omylem pokládáme za dobro; zná dvousečnost nůžek, které nás lákají svým tvarem a leskem tak, že nevidíme jejich ostří.

                        Milujeme Pána Boha pro to, co nám z lásky bere…? Bere, protože je nám blízko. A to je to podstatné, co nám sděluje kniha Zjevení. Nenabízí se nám tu zvláštní odměna za celoživotní lopocení, práci, službu a odříkání si. Nebesa, která se příchodem Krista přiblížila, skýtají něco docela prostého. Již nebude pláč, nebudou třeba kapesníky na otírání slz. Bůh a lidé budou spolu. Tečka. Tak to bude prosté. A ještě tam nebude žízeň. Tedy ta vnitřní žízeň po Bohu. Neboť se lidé budou veselit před Boží tváří, jako na svatební hostině.

                        Je-li podstatou víry sdělení, že Bůh je láska, a jde-li ve víře právě o to, pak pro nás musí být tou nejlepší zprávou informace, že v nebi bude právě láska. Láska Boha k člověku a člověka k Bohu. To už bylo důvodem a příčinou  stvoření člověka, k tomuto cíli náš celý život směřuje. Tím je předznamenám celý náš život! Tedy v prvé řadě ne tím, co nás táhne k zemi, ale tím, co  nás přibližuje nebi. Anebo ještě spíš tím, co zemi přibližuje k nebi.

                        Je pro nás takový domov nad námi a před námi atraktivní? „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi.“ Pěkné, ale my jsme přece dosud na zemi. Ježíš ještě podruhé nepřišel, nevytrhl nás k Otci, tisícileté nebeské království ještě nenastalo. Žijeme ve světě poznamenaném gravitací, takže chvíli jdeme, pak padáme, kloužeme se, vrávoráme. Máme plnou hlavu toho, co musíme stihnout dnes nebo zítra, naši nejbližší nás každou chvíli vytočí…….

                        Je to velký kus pravdy o nás: nevidíme toto nebeské zacílení našeho života. Málo se radujeme. Láska není vidět, není poznat, nedokážeme ji dávat najevo, není přesvědčivá, popírá se naopak množstvím nelásky. Vždyť právě mnozí křesťané mohou být živým vývěsním štítem nevraživosti a nevěry. A jak často i mezi upřímně věřícími lidmi dochází k nedorozumění, pocitu ublíženosti, nepochopení.

                        A do toho všeho zmatku, do naší zamlženosti zní slovo: Bůh je láska. Bůh tak miloval svět, že poslal svého jediného Syna… To pro nás znamená:

Když ti připadá, že jsi na všechno sám...
Když si připadáš přehlížený,á a nemilovaný,á,
když máš pocit, že jsi na všechno sám, sama, hle, On přichází.

Když tě trápí výčitky,
když ti dochází, co všechno jsi pokazil a na co nestačíš,
když tě deptá tvoje nedokonalost, hle, On přichází.
Když druzí nedoceňují,
co děláš, když přehlížejí tvoje schopnosti a obdarování,
když se ti nedostává uznání, hle, On přichází.
Přichází k tobě Ten, kdo tě miluje bez výhrad až do krajnosti,
kdo tě zbavuje tvých hříchů a vrací ti důstojnost královského syna / dcery.
Je ti blízko v každé situaci, přichází právě teď.

                        Středem naší bohoslužby a našeho života: Bůh se stal v Kristu z lásky člověkem. To je Advent! Dal sám sebe z lásky! Miluje nás a my můžeme milovat jeho! Tomu se učíme, v tom se cvičíme, to chceme dávat najevo - zpěvem písní, modlitbami, pozorností vůči Božímu Slovu, vzájemností mezi sebou! Navzdory našim chybám a nedokonalosti. Bůh je s námi a my s ním. To je podstatné. Vše ostatní z toho vyplývá. Amen