Kázání: Matouš 20,1-16

Sestry a bratři,
Pán Bůh je spravedlivý. To potvrzuje celé Písmo svaté. I když někteří lidé váhají: „Kdyby byl Bůh, byla by spravedlnost. Ale není.“
Ani my, věřící, nemůžeme přesně popsat, jak se Boží spravedlnost projevuje. Vlastně nás s nevěřícími tahle otázka spojuje: jak je, jak by měl být Pán Bůh spravedlivý? V každé starosti, bolesti, v každém strachu, v každé nemoci, při každé smrti leží po povrchem otázka: jak Boží spravedlnost vypadá, jak se projevuje? A dnes, kdy se v Evropě rozhořela válka, kterou jsme nezažili od druhé světové války, se tato otázka ozývá s novou silou.
Lidská spravedlnost počítá s rovnováhou rovnice „má dáti – dal“. Na jedné straně se sčítají dobré i zlé skutky, na druhé odměny a tresty. Na jedné straně píle a lenost, na druhé mzda za práci. Na jedné straně odpracované hodiny a roky, na druhé straně více či méně hezký důchod. Za zlý čin musí přijít trest, za dobrý skutek uznání. Komu se nelení, tomu se zelení. Kdo seje vítr, sklízí bouři.
Lidská spravedlnost ovšem ví, že je slabá. Dějí se křivdy, podvody. Spravedlnost má zavázané nejen oči, ale často i ruce. Za dobrotu - na žebrotu. Proto doufáme, že Bůh jaksi pomůže. Boží mlýny melou.
Jenže je tu problém. Boží spravedlnost nefunguje tak, jak my bychom si představovali. Tušíme, že problém je na naší straně, protože někdo považuje za spravedlivé to, jiný zase ono. K tomu máme zkušenost, že Bůh dopouští leccos, co člověk nemůže přijmout, natož pochopit. Potom se nám zdá, že Boží spravedlnost nefunguje.
Do takové situace a zkušenosti zazní Ježíšovo vyprávění. Jeho základem je, že dělníci na vinici pracují každý jinak dlouho, někteří od rána, jiní přišli až odpoledne, poslední dali jen malou brigádičku na poslední hodinu. A všichni dostali stejnou odměnu. Hospodář nikoho neošidil; těm, s nimiž sjednával mzdu už ráno, dal tolik, kolik slíbil, kolik se běžně platilo a kolik stačilo na denní obživu. Ale přesto cítili křivdu. Protože ti, kteří až do pozdního odpoledne odpočívali ve stínu, dostali stejně. Nebyla v tom jen závist a nepřejícnost. Byla v tom obava o pořádek a morálku. Jaký vzor vysíláme současníkům i budoucím generacím? Co je to za divnou výchovu? Přece má platit, že „jenom s pílí dojdeš k cíli“ a zelenit se má jen pilnému!
Ale nezapomeňme, že podobenství začíná slovy: „S královstvím nebeským je to tak…“ To není podobenství o pořádcích na zemi, nýbrž v Božím království. Ježíš nemluví o morálce, o pracovitosti či o tom, jak mají zaměstnavatelé vyplácet své dělníky. Podobenství hovoří o Boží lásce a její velikosti. O Božím království.
Boží spravedlnost je neuchopitelná, nepochopitelná, neproniknutelná, jako celý Hospodin. Podívejme se do Bible. Čteme, že Hospodin trestá svévolníka. Zajisté. Toho najdeme v Písmu hodně. „Pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat“, četli jsme v žalmu třicátém šestém. Ale budeme-li chtít vytvořit z tohoto slova nějakou zákonitost, narazíme. Protože jindy pachatelé ničemností nepadli, nýbrž zlo páchali dál, a nebyli sraženi. Jindy, když byli sraženi, rychle vstali a oklepali se. Tak to vidíme i v našem světě.
Jestliže tedy podobenství není o Boží spravedlnosti, ani o lidské morálce, o čem je? To napoví až závěr. Jako první přichází pro odměnu až ta poslední pracovní četa, která pracovala jen poslední hodinu a to na výslovné přání hospodáře: „Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním! Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne…“ Dostávají stejnou odměnu, jako ti první.
To není podobenství o závisti a lidské nepřejícnosti. Hospodář oslovuje jednoho z protestujících „příteli“; sám Ježíš tak tak oslovuje často ty, které sice napomíná, ale s láskou (Mt 22,12, 26,50). To hlavní, o čem vypráví podobenství, je Boží dobrota. Hospodář říká doslova: „Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?“ Mohli bychom tlumočit vlastními slovy, co hospodář říká těm nejdříve najatým dělníkům: „Tvoje spravedlnost, příteli, sahá od levé strany rovnice k pravé. Ale moje, hospodářova, Hospodinova spravedlnost, sahá až k nebi, moje věrnost dotýká se mraků. (Ž 36,6) Nedivím se, že až k nebi a do mraků nedohlédneš, příteli. Tak se nediv ani ty, že já hospodář jsem dobrý ještě jinak a víc, než jsi schopen dohlédnout a spočítat. Ano, přišel jsi do práce první, svou odměnu jsi dostal. Možná ale, v jiný den a v jiném případě, přijdeš ty pozdě, nestihneš to, někde se zapomeneš. Hlídej si to, buď pracovitý a obětavý, dělej, co můžeš a máš. Ale moje dobrota platí prvním i posledním.“
Bratři a sestry, podobenství o dělnících na vinici vlastně není podobenství o Boží spravedlnosti, nýbrž o Boží lásce. O Boží dobrotě, která se neprojevuje podle našeho přání a někdy se neprojevuje vůbec. O divné, zvláštní, ale Boží dobrotě, která stojí v základech celého světa. Svět se někdy třese, ale Bůh zůstává dobrý. Stejné poselství vyřizují betlémské jesle při příchodu Božího syna na svět, golgotský kříž jako symbol jeho oběti, i prázdný hrob jako znamení naděje. Nemusíme vždy všechno pochopit, ale můžeme se spolehnout, že Boží dobrota platí. A z ní můžeme jenom přijímat a nabírat.
To je povzbuzení pro chvíle, kdy rozumíme málo nebo vůbec.
I pro dny, kdy hloupý diktátor rozpoutal válku proti jiné zemi, a kdy se ptáme „jak to mohl Bůh dopustit“? Proč žije, k čemu je na světě takový Putin? Nikdo nemůže dát odpověď. Protože Boží spravedlnost i Boží láska jsou vždycky nepochopitelné a leckdy nezachytitelné. Proč došlo k téhle válce? Nikdo neví, nikdo nemůže odpovědět.
Ale dělat můžeme hodně. Podobenství o Boží dobrotě není výzvou ke složení rukou do klína, ani házení flinty do žita, ani naříkání nad těžkou dobou. Protože platí, že Hospodin v určitých momentech nemá jiné ruce k prosazení spravedlnosti, než jsou naše ruce. Nejdeme bojovat proti okupantům, ale můžeme poslat svůj příspěvek Diakonii, Člověku v tísni, Adře a dalším, můžeme sledovat žádosti o pomoc s potřebami pro uprchlíky, jejich dopravou, ubytováním a podle možnosti přispět. Můžeme se modlit. A taky nepodléhat strachu, falešným hlasům a dezinformacím.
Na světě má být lidská spravedlnost. O tu se musíme postarat my sami. V knize Přísloví je výzva: „Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, zastaň se utištěného a ubožáka.“ Nespravedlivost se má zastavit, někdy i pomocí zbraní.
A nad tím vším je Boží dobrota. Někdy jí zakoušíme, někdy po ní jen úpěnlivě voláme a hledáme. Ale ona tady je a je silnější než lidská zloba a naše nejistoty. Boží dobrota jako dobrý důvod k tomu, abychom vyhledávali dobro a usilovali o spravedlnost. A věděli, že to má smysl. Amen