Kázání: Římanům 12,1-8

Vybízím vás… Prosím vás, abyste…

Bratři a sestry, slyšíme tady silný apel. Jde o to, že prvních 11 kapitol listu Římanům apoštol Pavel věnuje učení. Základnímu křesťanskému vyznání o ospravedlnění, spasení, smíření obětí JK, posvěcení. Nicméně výčet témat končí 11.kapitolou a ve 12. nastává předěl, který je uvozen slovy: A teď vás „vybízím“, v některých překladech „urguji“. Proč je zde toto naléhavé spojení? Proč „proto urguji“? Odpověď je – protože jste toho mnoho slyšeli, protože jste dostali dobrý duchovní základ, protože znáte základy učení, je třeba posunout se dál, a na tomto základě stavět. Stavba našeho duchovního života jsou nejen myšlenky, vyznání, ale v duchu tohoto textu, jsou to činy, konkrétněji – že jdeme, následujeme Ježíše Krista, přinášíme sami sebe jako oběť.

Myslím, že křesťané se pohybují v několika extrémech. Buď neznají toho, kterému jsou povoláni sloužit, mají zmatek v základních věcech víry a díky tomu služba dříve či později hyne. Prostě pouze z občasného nedělního kázání se dlouho žít nedá. Proto máme v epištole Římanům prvních 11 kapitol plné vyučování. Proto máme v církvi vedle bohoslužeb také biblické hodiny a další formy tak potřebného vedení a vzdělávání. Druhý extrém je v tom, že máme teoretický základ, člověk poznává Pána Boha, má pročtenou Bibli, ale tím to končí. Člověk studuje sám pro sebe, aniž by se dal Bohu k dispozici jako nástroj služby. Proto Pavel napsal Římanům 12 – 15. Jedno s druhým úzce souvisí. Pavel zdůrazňuje – je třeba Pána Boha znát, studovat jeho slovo, porovnávat jím svůj život a na tomto základě sloužit.

V.1: „Vybízím vás, bratři a sestry, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť.“

Slova vybízím vás mají akční náboj; očekávají, že budeme něco dělat. Za to, že křesťanství obstálo v mnoha pronásledováních a je zde dodnes, vděčíme našim předchůdcům, kteří slovům vybízím vás dobře rozuměli. Svět nepromění sbírka moudrých citátů v poličce naší knihovny, ale proměněná srdce, která vzala vážně velké výzvy Božího slova.

Všimněme si, jak důležité postavení má v textu Boží milost. Pavel ji zmiňuje hned třikrát. (V celém NZ tento výraz v různých obměnách nalezneme asi 150×). Pavel nás skrze tuto milost vybízí (v. 1 a 3), milost je také základem duchovních darů každého z nás (v. 6). Boží milost stojí za každým Božím jednáním s námi.

První, k čemu jsme vybízeni, je postoj oběti. Jakkoli slovo oběť nezní příjemně, v lidských životech má důležité místo. Obětuje se maminka pro své děti, obětuje se otec, který si vezme druhé zaměstnání, aby mohl splácet hypotéku na dům, obětují se lidé, kteří pracují jako dobrovolníci v různých neziskových organizacích. Naše církev vděčí za svůj rozvoj stovkám dobrovolníků. Nakonec zjišťujeme, že lidé se obětují rádi – pokud jsou přesvědčeni, že jejich oběť má smysl a sami se k ní rozhodli.

V našich sborech je důležité, abychom uměli oběť ocenit. Není samozřejmé, že lidé obětují – svůj čas, síly, prostředky. Často jsou slova poděkování tím jediným, co může sbor nabídnout, tak na to prosím nezapomínejme. Usilujme o to, aby náš sbor byl místem, který budou lidé milovat, něco budou pro ně obětovat, vytvářejme prostředí, kde se dobře žije a kam lidé rádi chodí. Pak nebude problém „přinášet svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu.“

To druhé, k čemu jsme vybízeni, je hledání Boží vůle (v.2): „Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“

To je zodpovědnost, ze které se nikterak nevyvlečeme a ani ji nemůžeme hodit na jiné. Na jednu stranu Bible říká, že jsme ovce – ale jako každé přirovnání, i toto má své meze: nejsme ovce v tom smyslu, že bychom bezmyšlenkovitě následovali jiné a vzdali se vlastního názoru. Příkaz hledat Boží vůli platí pro všechny. Ptát se, co by na mém místě udělal Ježíš. Každý jsme unikátní. Nezáleží na tom, jak dlouho nebo krátce žijeme v církvi, jaké máme či nemáme zkušenosti. Platí pro nás všechny, abychom hledali Boží vůli. Hledáním Boží vůle sami zrajeme a duchovně rosteme.

V souvislosti s hledáním Boží vůle si všimněme trojího důrazu na rozum, který je v textu obsažen:

Rozumná bohoslužba (v. 1)

Proměna, obnova mysli (v. 2)

Rozumné, střízlivé jednání (v. 3)

Hledání Boží vůle s rozumem souvisí. Máme využívat každého svého obdarování k hledání toho, co je Boží vůle, co je Bohu milé. Je sice pravda, že B“h přesahuje náš rozum. A jsou okamžiky, kdy k nám jakoby Bůh mluví spíše přes srdce. Většinu našich rozhodování však zvládne Bohem darovaný a proměněný rozum. Proto máme svou mysl neustále proměňovat Božím slovem. Nemusíme čekat na mimořádné Boží zjevení nebo vnuknutí. Může k tomu dojít a dochází, ale nedožadujme se toho. Bůh nám dal rozum, tak jej používejme.

Třetí činností, k níž jsme vybízeni, je služba duchovními dary (v.5): „Jeden druhému sloužíme.“ Jak? Prorockým slovem, darem služby, darem učit, darem povzbuzování, dar péče o trpící, darem vedení druhých. Je tu názorně vidět, jak apoštol Pavel myslí jak na duchovní vedení, vzdělávání, tak na praktickou službu.

Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána. Pavel vede naši pozornost k tomu, co je skutečně třeba. K tomu nás Bůh obdarovává a vede. Dává nám právě tolik, kolik potřebujeme pro sebe a náš sbor. A tak, bratři a sestry, hledejme duchovní obdarování, všímejme si jich u sebe i u druhých lidí a povzbuzujme se v jejich používání. Zapojujme je a nás všechny do budování sboru. Náš sbor poroste, jen bude-li stát na obou pilířích – na duchovním vzdělávání i na konkrétní službě nás všech. Na společném objevování Bible a na službě každého z nás.

To, čeho si v naší církvi vážím, je právě zapojování jednotlivých členů. Nemáme žádnou hierarchii. Každý dostává od Pána Boha dary ke službě, lišíme se pouze mírou zodpovědnosti. Kéž slova „vybízím vás, bratři“ představují impulz pro každého z nás, abychom se do Božího díla v našem společenství osobně nechali zapojit. A tak sami sebe přinášeli Bohu jako živou, Bohu milou oběť. Amen