Čtení: Lukáš 10,38-42

Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“

Kázání

Známý a kraťoučký příběh. O čem? O jedné domácnosti, kde přijali a hostili pocestného. Málem by se při tom pohádali o povinných domácích pracech. Mimochodem, také jste se se svými sourozenci (nebo třeba se svým partnerem) o pracích v domácnosti někdy pohádali? (Můžete třeba zvednout ruku, kdo máte podobnou zkušenost.) Nic nového pod sluncem. Takové věci se děly, už když chodil světem Ježíš se svojí družinou. A shodou okolností se nám zachoval jeden pozoruhodný příběh na toto téma.

1. Paní Marta pozvala k sobě domů pocestného. Čteme: Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. Měla sestru, která se jmenovala Marie...

Na obrazech se to maluje, jako kdyby v celém tom příběhu hráli roli pouze 3 lidé. To se mi nějak nezdá. Ve skutečnosti s Ježíšem táhl krajinou celý hrozen lidí – jak početný, to se nedozvíme. Dvanáctero nejbližších měl Ježíš už o 4 kapitoly dříve. A pouhých 20 veršů před naším vyprávěním o Martě a Marii bychom nalezli oddíl o 70 dalších, kteří s ním veřejně spolupracovali a chodívali. Zkrátka a dobře, nechce se mi věřit, že by k Martě do domu vstoupil Ježíš sám a zatímco on by večeřel a klábosil s děvčaty, dalších 10, nebo 30 jeho přátel by se potloukalo někde po vesnici. Byla patrně početná návštěva a myslím docela dobře se tím vysvětluje, proč Marta, co by hostitelka, měla tolik na pilno.

2. Čteme dále: Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

Marie z nějakého důvodu nechtěla přijít o drahocenný čas se vzácným hostem. Z nějakého důvodu nechtěla přijít o to, co Ježíš přinesl a povídal. Seděla nablízku a pozorně naslouchala. Na první poslech nám na tom možná nepřijde nic zvláštního. Ale zvláštní to bylo. Moudrost rabínů tehdejší doby v žádném případě nebyla určena pro poučení žen, Mojžíšův zákon a podobné věci předávali a vysvětlovali vždy muži mužům, učitelé učedníkům. V tomto příběhu se tedy děje něco mimořádného a pro starověk zcela neobvyklého: rabín vyučuje ženu učednici.

A pak je tu ještě druhý problém. Jídlo pro hosty se nepřipraví samo. Někdo si s ním musí dát práci. Marta byla doslova pohlcena či přetížena mnohým posluhováním. A začal v ní růst vztek. Vztek na sestru, která si bez výčitek vychutnává vzácného hosta. Po chvíli se její vztek přelil i na hosta, který klidně vyučuje ženu, a to se přece běžně nedělá. Nakonec pohár přetekl a hořká slova schytali jeden jako druhý. Ze slov Marty slyšíme dvojí:

(a) má Marie mne opustila a zanechala zcela osamocenou v mé službě!

(b) a ty, pane, ty, hoste, ji v tom ještě podporuješ a nic jí neřekneš!

Tak to tedy ne. Já chci, abys jí napomenul, já chci, aby se mne při přípravě jídla zastala a pomohla mi!

3. Doplňme kontext. V oddílu těsně před touto hádkou je řeč o dvojpřikázání lásky a zazněl krásný příběh o milosrdném Samaritánu. Zde by se dalo na stejnou notu navázat a říci: miluj svého bližního zahlceného přípravou pokrmu pro hosty, takže Marie šup šup šup, konec posedávání a honem pomáhat Martě do kuchyně!

Ježíš však na tuto notu nenavázal. Vytočená a snad i unavená Marta se milosrdné pomocnice nedočká. A nedočká se ani prostinké spravedlnosti, že by dejme tomu půl hodiny nosila jídlo ona a pak by se s ní Marie vyměnila, aby i ona mohla chvilku sedět a poslouchat. Když tedy ani milosrdenství, ani spravedlnost, čeho se Marta dočkala?

4. Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi… Představuji si, že Marta si pozvala fakt velkou návštěvu a když viděla, že pořád ještě spousta talířků je nepřipravená, jiné zase už byly vyjedené a prázdné, ach! Bylo toho prostě moc. Milá Marto, Martičko, kolik věcí máš jen na zřeteli! Myslíš na ledacos a obstaráváš přemnohé!

Také dnes je hodně věcí, které nás mohou uvádět do neklidu. Roste naše osobní i sociální bezpečí, roste naše pohodlí, rostou naše možnosti, informovanost, roste doba dožití a kupodivu s tím vším roste mezi lidmi i nepokoj. Děláš si starosti a dáš se znepokojit mnoha věcmi, ať už velkými, nebo i docela drobnými. Je toho prostě moc. Snažíš se mít na zřeteli mnohé a na ledacos myslíš.

5. Oproti mnohosti znepokojivých podnětů slyšíme spolu s Martou od Ježíše slovo o tom, že skutečně potřebná, skutečné nezbytná a nutná bývá v danou chvíli jedna jediná věc: (…) znepokojuješ se mnohými věcmi. Jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.

Ty se hněváš na Marii, protože nemá na zřeteli obrovskou spoustu lidí a věcí tak jako ty. Ona pak ze spousty věcí zvolila jedno – jedno skutečně důležité. Z mnoha podnětů vybrala ten, který má trvalou platnost. A to je dobrá zpráva zvláště pro dnešní dobu, dobu tisíce možností, cest a zážitků – zvolit a vybrat každý den z těch přemnohých věcí jedno jediné, jedno, co je skutečně důležité. A to ostatní si klidně a pokojně nechme ujít.

6. Závěrem vzpomínka na jednu ženu. Žila v České Třebové a vyprávěla mi o tom, jak se jí změnil život, když doma pečovala o umírajícího manžela. Postupně přehodnotila veškeré činnosti. Vyházela ze svého života vše, co neobstálo, vše, co nemělo trvalou hodnotu. Zbyla malinká domácnost zařízená tak, aby se dala snadno a rychle udržovat v chodu. To nezbytné – jídlo, nákup, úklid – se naučila obstarat rychle a úsporně. Zbylo pár přátel a příbuzní, s nimiž udržovala pravidelné, vřelé a podporující vztahy. Zbyl volný čas na výtvarnou tvorbu, která ji nesmírně těšila. A zbyla spousta prostoru i sil pro jejího muže, který žil se smrtelnou diagnózou a který odešel ze života v náručí své ženy. Když jsem ji potkal, byla to klidná a radostí zářící stará vdova. Dovedla plakat a smát se zároveň, zvláště když myslela na svého muže, a mně se zdálo, že jsem potkal člověka, který na své jedinečné cestě pochopil a uskutečnil to jedno potřebné, to, o čem hovořil host Marty a Marie.

Kamil Vystavěl, 20.7.2025 ČCE Přerov