Introit: Žalm 67,2-3.8

P 637

Modlitba

Bože, Pane náš,

děkujeme ti za pokojnou noc i za nový den.

Tvoje myšlení je o pokoji, ne o trápení. Ve všech našich strastech se trápíš i ty. Prokázal jsi, když jsi nám poslal svého Syna Ježíše Krista, aby přemáhal nemoci, utrpení i smrt a ukázal tvou lásku.

Pane Ježíši Kriste, přicházíme za tebou se svými bolestmi i radostmi. Nejsme hodni, abys vstoupil pod naši střechu, ale řekni jen slovo, a budeme uzdraveni.

Duchu svatý, způsob svou mocí, ať se posiluje a prohlubuje naše víra i naše společenství. Ať se tvé slovo i láska stává zdrojem zdraví duše i těla, je pramenem naděje v této zvláštní zšeřelé době i radosti a našich chval.

Pane, ty přicházíš a promlouváš, tvé slovo se dnes zvěstuje po celém světě, rozbíjí bubliny mezi různými skupinami a přehrady našich předsudků, vede nás k tobě blíž a oslovuje ty, kdo tě neznají.

Bože Otče, Synu a Duchu svatý, ty máš moc to učinit. Na tebe čekáme. Amen

1.čtení: 2Timoteovi 2,1-7

P 218 (LM k písni něco řekne)

Kázání: Matouš 8,5-13

Sestry a bratři,

titulky novin, obrazovky počítačů nás zahlcují informacemi o vývoji pandemie, počtech nemocných, zemřelých a očekávaném očkování, od kterého si slibujeme úlevu a potlačení té zpropadené nemoci.

Když otevřeme Bibli, titulky nejsou až tolik jiné. Osmá kapitola Matoušova evangelia začíná třemi příběhy o nemocných a jejich uzdravení. Téma, jako vystřižené z dneška. Nemocní, kteří myslí hlavně na to, jak se uzdravit. To je přirozené. Celý příběh se točí kolem uzdravení. Jenže když lépe zaostříme pozornost, vidíme, že tu v prvé řadě nejde o zdraví, ale o důvěru a poslušnost, o vzetí Ježíše za slovo.

Všechno to začalo krátce po tom, co Ježíš zakončil své kázání na hoře. Je to jeho nejdelší řeč, obsahující jeho základní zvěst a učení. Celé kázání začíná blahoslavenstvími: Blaze chudým v duchu, blaze těm, kdo pláčou, blaze tichým, milosrdným… Ti jsou blízko Bohu, ti mají přístup do Božího království, jsou to příklady těch, kdo vzali Ježíše za slovo, kdo jemu i svým bližním otevřeli svá srdce, uši k naslouchání, ústa k potěšení, ruce k pomoci.

Pod dojmem z těchto slov se rozvinula scéna o setníkovi. Šlo o římského důstojníka a je docela zvláštní, jak se dostal do Ježíšova příběhu. Vůbec se nehodí do popisu těch blahoslavených, ve své pozici byl přímo opakem plačících, tichých, pronásledovaných… Byl vykonavatelem imperiální moci, která v té době neměla konkurenci. O Bohu zřejmě nic moc nevěděl a už vůbec nic o věrouce, Zákonu a historii Božího lidu. Pocházel z úplně odlišného světa, než Ježíš a jeho učedníci.

Myslím, že o tom něco víme. I nám přijde, že jako křesťané žijeme ve své uzavřené bublině, s Božím slovem a vírou, které jsou pro nás drahé (snad), ale jen pro nás, doma nebo v kostele; tam venku je jiný svět, ve kterém zase žijeme podle jeho pravidel.

To se v současné době zesiluje. Jak chybí přirozené kontakty, o to víc vynikne význam našeho malého světa, ve kterém jsme uzavřeni, a sociálních sítí, které užíváme, jejichž vlivem se ještě víc barikádujeme a vymezujeme vůči všemu jinému. Do té chvíle, než se v našem životě objeví Ježíš, který tyto izolované bubliny spojuje.

Právě tady, v Kafarnaum, se ty cizí světy setkají a nakonec prolnou. Svět Boží a svět ozbrojené armády. Jejich prolnutí není ovšem hned a bez šoku.

Setník, představitel římské moci, která ovládala většinu známého světa, naráží na to, že na některé věci je jeho moc krátká. Na jeho rozkaz se vojáci dávali do pohybu, nicméně vůči nemoci a smrti stojí bezbranný. Neví, co dělat. Vlastně ví, že sám nemůže dělat nic. To jej vykolejilo a možná díky tomu se vypravil, kam by jinak nešel, za Ježíšem. Krizová, mezní situace v podobě nemoci způsobila, že vypadnul ze své bubliny.

A Ježíš? Ten zřejmě taky prožil šok. Nemysleme si, že byl bez emocí. Sice hned odpovídá na žádost: „Já přijdu a uzdravím ho“, ale podle přesnějšího překladu to byla spíš udivená otázka: „To mám ho jít uzdravit já?“ Ježíš se dosud pohyboval výlučně v hranicích svého lidu, jaké bylo jeho učení víme, jeho slova o blahoslavených, o zabití, o nepřípustnosti přísahy, o lásce k nepřátelům dosud rezonovala v mnoha uších, o tom mluvil docela nedávno. A teď jde k němu důstojník, spojený se zabíjením i s přísahou a něco po něm chce! To muselo být dilema. Nedivím se, že na to Ježíš odpovídá otázkou: To jej mám uzdravit já?

Zkusme se vžít do Ježíše. Není nám jeho otázka blízká? To mám jít já? To se chce od mě? Proč zrovna já? Většinou víme, co je správné, ale nepřipouštíme si, že to máme udělat zrovna my. To mám jít já a někde někomu svědčit, uzdravovat, pomáhat…? To se mám já někde takto namočit?

Setník se nenechá odbýt. Díky tomu, čemu se naučil v armádě. Je zvyklý vydávat rozkazy, uplatnit svou autoritu podepřenou vojenskou silou. A teď, kdy je se svou silou a se svými možnostmi na konci, vyzývá Ježíše, aby něco udělal. „Řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.“ Trochu to zní jako rozkaz, je to ale prosba. Sám nic nezmůže, ale v Ježíši poznává moc vyšší, než má on, i než má nemoc jeho služebníka. A toho se chytá. Říká se, že tonoucí se stébla chytá. Setník se chytá Ježíše Krista, bere doslova, co o něm slyšel.

Bratři a sestry, stačí taková prosba – rozkaz, aby došlo k uzdravení? Zdá se to pošetilé. Připomíná mi to jednu podivnou knížku, kterou jsme nedávno dostali poštou. Jmenuje se: Příručka pro uzdravování Boží mocí. Píše se v ní, že ďábel je ten, kdo působí nemoci, zlo a zabíjí. Ježíš je vzkříšení a život a to je teď i naše přirozenost. Bůh chce, abychom byli zdraví. Pokud tomu tak není, je to dáno narušeným vztahem k Bohu. A naopak, máme-li pevnou víru, sami můžeme a máme druhé lidi uzdravovat. … Raději opusťme takové příručky a vraťme se k Bibli.

Ježíš poslouchá setníkovu prosbu a dává mu za pravdu, dokonce ho dává druhým za příklad (tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl). Vzal Ježíše za slovo. Upnul se na to, že Ježíš má nejvyšší moc a autoritu. On je hlavou, nejvyšším velitelem (tak jsem si jej pojmenoval pod dojmem z inaugurace nového amerického prezidenta). Ježíšova moc se ukázala větší, než měl ten setník a dokonce než císař. On rozhoduje o životě a smrti, na vztahu s Ním záleží, jaký budeme mít život a jaký odchod ze života, co nás bude naplňovat, jakou naději budeme mít a čím budeme pro své bližní.

Celý příběh vypráví o tom, jestli vezmeme Ježíše za slovo a zařídíme se ve svém životě podle Něj. Nezávisle na tom, jestli nás postihne ta či ona nemoc. Ty patří k životu. I k životu víry.

Setník dobře ví, že síla armády spočívá nejen na kondici a zbraních, ale hlavně na poslušnosti a oddanosti. V Novém zákoně máme výzvu: Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše (2Tim 2,3). Setník jistě nebyl vzorný mravný člověk a už vůbec ne příklad víry, ale přišel za Ježíšem s prosbou, rozkazem: Řekni jen slovo… Je to projev plné oddanosti.

A pro nás je to podnět pro každý náš den: Pane, řekni jen slovo. Naprostá důvěra v moc Božího slova, živého Krista, přijetí Ježíše za nejvyššího velitele. Víra spojená s poslušností a nadějí.

Tolik potřebujeme uzdravit: od covidu, izolace, vlažnosti, od strachu, od všeho, co hasí náš zápal a brání něco velkého očekávat.

Ježíš přináší uzdravení. Vezměme ho za slovo, ať už nás jeho slovo pohladí nebo nakopne, povzbudí nebo pokárá. A přijměme to, co řekl setníkovi: „Jak jsi uvěřil, tak se ti staň“. Od naší víry, oddanosti a Boží milosti se vše bude odvíjet. Amen  

Modlitba / AVV

P 6 (258 Můj Ježíš mé jest žití)

Ohlášky

Děkujeme za službu bratru faráři a za doprovod bratru Moravetzovi.

1. Program příští týden:

- ve čtvrtek v 18.00 hod. – biblická hodina pro dospělé online

- v pátek ve 14.00 hod. – biblická hodina pro děti online

- v neděli od 10.00 hod. – bohoslužby (slouží Šárka Zacpalová)

2. K prodeji jsou:

- Evangelické kalendáře a čtení Na každý den

- Kalendáře s fotografiemi evangelických kostelů

3. Chrámová sbírka je celocírkevní a je určena na křesťanskou službu.

4. Je možné dnes přispět i na Tříkrálovou sbírku, pokladnička je u východu ze sálu.

5. Potvrzení o daru sboru jsou připravená u bratra faráře.

5. Příští týden slaví narozeniny:

Marek Zikmund a Daniela Čermáková.

Oslavencům přejeme slovy evangelia podle Marka 9,23: Ježíš mu řekl: „Všechno je možné tomu, kdo věří.

P 324

Modlitba

Milostivý Bože, Pane náš a Spasiteli Ježíši Kriste!

Ty nám dáváš zaslíbení: blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Zaslibuješ potěšení všem smutným a plačícím. Náš smutek a náš pláč, naše slzy, nejsou ještě tím posledním v našem životě. Nemusíme se utopit v slzavém údolí ani se rozpustit v slzách.

V tvém lidu je mnoho smutných a plačících, více, než kolik si dokážeme představit. Ty, Pane, vidíš každého z nich. Ty jsi Bůh, Všemohoucí, Ty dokážeš unést tíhu každého lidského trápení. Pomoz nám v těchto dnech! V tvém lidu prochází nemoc a smrt. Projdi mezi námi veškerou svou dobrotou. Oslab sílu toho, co nás ohrožuje. Ujisti nás o své lásce a povzbuď nás myšlenkou na ty, kteří nás mají rádi.

Pane, prosíme, abychom nesli lásku tam, kde chybí zdraví a naděje, radost tam, kam nedošla tvá zvěst, smíření tam, kde jsou lidé rozděleni. Pomoz nám smířit otce se synem, matku s dcerou, manžela s manželkou, věřícího s tím, kdo nemůže uvěřit, a také křesťany, kteří se nemilují. Ty nám otevíráš cestu ke smíření, pomáháš k tomu, aby církev, zraněné tělo Kristovo, byla uzdravena a byla kvasem společenství a světlem pro chudé této země i pro celou lidskou rodinu. Pane, učiň nás nástrojem svého pokoje. Ať jej vnášíme do světa a začínáme tady.  Kde vládne pokoj, tam zní písně lásky a bratrství.

Otče náš…

Amen

Poslání: Jak 5,13-16

Požehnání

Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždy a ve všem. Vzkříšený Pán zůstávej se všemi vámi. Amen

P 660