Jan 19,28-37

Jeden člověk vyprávěl sen: Viděl jsem tři kříže, na Golgotě. Viděl jsem na Velký pátek Barabáše, kterému Pilát daroval svobodu, když místo něj vydal Božího syna do rukou katů. Barabáš kráčel s plachým zrakem a tichým krokem ulicemi Jeruzaléma. Všichni lidé vytáhli ke Golgotě, aby tam viděli ty tři kříže a na nich zločince.

Tu napadlo Barabáše: Já se tam také podívám. Vždyť tam měla být dnes moje poslední hodina. Tak pomalu putoval nahoru. Stál tu, Barabáš pod kříži a přemýšlí: „toho po levici dobře znám a ten po pravici – byl mým kumpánem při vraždění a loupežích. Ano, to jsou moji druzi. Tak toto měl být můj konec – tam mezi nimi!

Ale – ten muž tam uprostřed – toho neznám, ten z naší party nebyl. Takže, teď to vím určitě, ten muž uprostřed, ten umírá místo mne, za mě.“

Bratři a sestry, naše místo je právě tam, kde stál Barabáš. Uvědomujeme si a prožíváme, co zakusil propuštěný zločinec, když řekl: ten muž uprostřed umírá místo mne, ze mě?

Cesta kříže nás mnohému učí. Jděme i my nahoru k tomu popravčímu místu, pod ty tři kříže a pohleďme na toho muže uprostřed. Hleďme na něj! Jak jsme četlo v Písmu: Uvidí, koho probodli. Hleďme na Ježíše ukřižovaného, tak dlouho, až srdcem porozumíme a řekneme: Ten kříž uprostřed byl přece pro mne! Ten muž uprostřed, Ježíš Kristus, zemřel za mne!

Když to víme, chválíme Tě, Bože za Tvé odpuštění, za smíření, za Tvou lásku, milosrdenství, život, za Tebe samého.

Před svou smrtí Pán Ježíš zvolal: DOKONÁNO JEST!

Co tento výkřik znamená? Co je dokonáno?

Podle evangelisty Jana jsou to Ježíšova poslední slova. Ten výrok má význam mnohem hlubší, než ohlášení domnělého konce: „Všechno, co mi uložil můj Otec, celé to dílo záchrany a pomoci je dokonán.“ Ve slovech: „Je dokonáno“, je řečeno, že se naplnilo slovo Písma, že se prosadila Boží vůle a že vina člověka byla Boží krví smazána. To je zvěst Velkého Pátku. Za vším tím hrůzným děním tušíme, že se tu stalo něco jedinečného, něco pro nás.

Žádné množství našich vin, proher a pochybností nedokáže na misce vah převážit Boží lásku, zosobněnou na kříži. Platí to pro tebe i pro mě, ať se nám život vydaří nebo nevydaří. Platí to, ať tomu věříme nebo nevěříme.

Ježíšovo zvolání  „Dokonáno jest“ bude platit i ve chvíli našeho umírání a naší smrti. Nikdo z nás není od toho osvobozen. Ale nikdo z nás i v takové chvíli nebude opuštěn. Jednou nás opustí naše síly, opustí nás i naši milí. Ale Bůh ne. „Ani smrt nás neoddělí od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8,38n). Bůh za nás dokončí, v co my smíme jen doufat – že Bůh bude přebývat mezi námi a my s ním.  

Ježíšova slova „Dokonáno jest“ sahají ještě dál než k osobní útěše. Není málo těch, kdo se dnes pochybovačně ptají: co se po Ježíšově smrti a po jeho vzkříšení na světě změnilo? Mezi lidmi a národy vládne chaos, či přinejmenším napětí. Není dne, aby nepropukl nějaký nový skandál. Jakoby pokušitel předhazoval samotnému Ježíši na kříži: jen se podívej, za koho trpíš! Dívej se, co si z tvého utrpení dělají! Budou hřešit pořád dál, bude jim to jedno. Je to všechno na nic! A přece: i nad tímto světem a pro něj, pro nás, pro mě platí Ježíšovo slovo „Dokonáno jest“. „V Kristu Bůh usmířil svět se sebou“ (2.Kor 5,19). Usmířil svět, tebe, mě, nás, protože náš hřích vzal na sebe. Díky tomu není ani náš dnešní svět Bohem odepsán a zanechán zlu. Neplatí, že svět je zlý a neútěšný. Svět je Bohem milován, stojí o něj. Pro něj zemřel Boží syn. Víc investovat už do něj nemohl. Všechno zlo z našich myslí a srdcí vzal na sebe. A právě z jeho ran vytekla voda a krev, milost, která je počátkem nového života.

BaS, pod křížem tak nejsme pouhými posluchači. Sami jsme do velikonočního příběhu zahrnuti. Jak praví liturgie: Kristovo utrpení probíhá dnes. Nebo Žd 6,6: kdo hřeší, znovu křižují Božího syna. Jsme to my, kdo poslal Ježíše na kříž – to je základní pravda o nás. Ale příběh Velkého pátku k tomu dodává, že spolu s Kristem má být ukřižována právě naše vina, naše odcizení, náš hřích, náš starý člověk. Aby už nežilo mé staré já (říkáme s apoštolem Pavlem), ale žil ve mně Kristus. Aby žil v našem očištěném srdci a my mohli žít ze zaslíbení: Bůh dal svého Syna, aby žádný kdo v Něho věří nezahynul, ale měl život věčný.

Necháme-li s Kristem zemřít svého starého člověka, věřícího jen v sebe a svou sílu, nastává začátek, nové narození. Život Božích synů a dcer.

Co to může znamenat, vypráví tento asijský příběh:

Jeden muž byl tak vystrašen vlastním stínem, že se rozhodl mu utéct. A tak vstal a provedl to. Jeho stín ho však neustále pronásledoval. Proto muž zrychlil a běžel rychleji a rychleji, tak dlouho, až padl k zemi mrtvý. I nás pronásledují mnohé stíny. Stíny našich životních příběhů, našich rozbitých vztahů, našich strachů. Stíny dějin naší země, dávnější i zcela nedávné minulosti. Stíny našich osobních vin, výčitek, rozmanitých „kdyby“. Rádi bychom je vytěsnili ze svých myšlenek, a ono to nejde. Musíme se před nimi uběhat k smrti? – Vyprávění naznačuje ještě jinou možnost. Pokud by muž vstoupil do stínu stromu, pak by se vlastního stínu zbavil a mohl žít v pokoji. Ale na to on nepřišel.

Takový význam pro nás má Kristův kříž. Pod ním je místo, které skryje stíny naší malověrnosti a ustrašenosti, místo, které přikryje stíny ztracených a znovunalezených synů a dcer. Zde je místo, kam se můžeme postavit se vším, co nás trápí a pronásleduje, se svými vinami, životními nezdary, ublíženími, opominutími, místo, kde můžeme začít žít nově, aniž bychom museli kamkoli utíkat. Na tomto místě Bůh říká „ano“ k nám hříšníkům, říká však ne k hříchu, k naší vzdálenosti od něj, k naší bezbožnosti a vině. Říká to ovšem tak, že to zlé započítává na vrub sobě, když to přikrývá stínem Kristova kříže.

BaS, zde pod křížem začíná klíčit nový život. Ve výtvarném umění proto kříž, třebaže je to popravčí nástroj, bývá ztvárňován ovinutý výhonkem – jako strom života. Tento motiv zachycuje také píseň, kterou budeme zpívat po kázání: „Z přetěžkého kříže, který nesl Pán, strom života stal se, plody obtěžkán.“ Jakmile postavíme svůj život pod Kristův kříž, věci nezůstanou při starém. „Co je staré, pominulo. Hle je tu nové. Kdo je v Kristu, je nové stvoření.“ Stojíme-li ve stínu Kristova kříže, rodí se něco nového a čistého. Amen