Čtení: Lukáš 16,19-31

Příběh s jednoduchým a jasným poselstvím. Ve vší stručnosti: Je dobré, aby se člověk mající nadbytek podělil s tím, kdo má nedostatek. A přece ten příběh je daleko barvitější a plastičtější. Obsahuje celou řadu zajímavých motivů. Zmíním čtyři.

1. Motiv bohatství. Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. Vysoký standard, luxus, nad-spotřeba, přehnané nároky a nesmyslná přání. To všechno na denním pořádku a na dosah ruky. Mnohokrát z úst Ježíše slyšíme, že bohatí lidé si zadělávají na veliký problém. Blaze vám chudým, ale běda, běda vám bohatým. Chudí obdrží království a radost a budou nasyceni. Zatímco bohatí už potěšení zažili až až, čeká je hlad, žízeň a pláč. Tak nějak zní blahoslavenství v 6. kap. Lukášova evangelia. V dnešním čtení je přesně podle tohoto schématu vyprávěn příběh boháče a žebráka. A najdeme jiný příběh: Chlap, který si nechal postavit veliké sklady a sýpky, aby si zajistil dlouhé spokojené živobytí, je označen za blázna. Celé to završuje setkání Ježíše s bohatým mužem, co se v žádném případě nedostane do Božího království, protože nejprve by musel protáhnout velblouda uchem jehly a to se mu hned tak nepovede. Záliba v majetku je těžko řiditelná potvůrka a mocnost. Jeden aby se skoro bál toho, stát se bohatým!

2. Podívejme se na jiný motiv ukrytý v dnešním vyprávění. Motiv rodinný. Najdeme tam otce, syna a bratry. Cituji: Zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: `Otče Abrahame! … (pošli za mnou Lazara, ať mi přinese úlevu)  Abraham řekl: `Synu! … (nejde to a ani to není potřeba) `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje…

Ten člověk umí být zdvořilý, umí si říci, když něco potřebuje a umí pomyslet na své bratry. Nejspíš taky oni měli určitý sklon nacházet zálibu v majetku a přepychu. A potom zde vystupuje Abraham jako otec, praotec Izraele, klíčová postava, na kterou se lze odvolávat coby významného příbuzného. Abraham dokonce sám bohatému nešťastníkovi říká: synu! A tak vidíme, že je tu izraelita, nade vší pochybnost Žid a promlouvá s praotcem Izraele. A přece to není nic platné. Být součástí vyvoleného lidu zdá se nestačí. Onen muž kdysi tak mocný i v podsvětí zná toliko svoje záležitosti a problémy. Dohlídne a rozpomene se ještě tak na svých pět sourozenců. A to je všecko. Víc bratří nezná a nemá.

Oproti tomu Abraham má i spoustu dalších synu, třeba taky Lazara. V knihách Mojžíšových o Abrahamovi čteme, že jeho potomstva bude právě tolik jako je hvězd na noční obloze (Gn 15,4-5) a že to potomstvo má přinášet požehnání pro všechny národy země. Motiv rodiny nás už praotec Abraham učí chápat nově a dost široce.

3. Motiv bezmoci. Když se podíváme, kolik slov Ježíš věnuje popisu postav bohatého a žebráka, zjistíme, že daleko víc a daleko detailněji se dozvídáme o tom chuďasovi: U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. Je to fakt bída, dennodenně civět na vchod do domu, kde je veškerých potřebných věcí habaděj a nedostat příležitost to získat. Ten Lazar na tom byl fakt zle – do slova se píše, že k tomu domu býval pokládán – takže ani tam sám nedošel. A nebyl schopen zapudit zvířata, která si jej přicházela okoštovat. Tak veliká nouze, tak veliká bezmoc to byla.

Právě tak když smrt přinesla změnu údělu jednomu i druhému, odbude se Lazar stručnou poznámkou o andělech a klíně Abrahamově. A dále už je v centru pozornosti opět bezmoc a nouze bezejmenného boháče. Pán, co kdysi žil v luxusu, se stal velmi nenáročným, spokojil by se s pár kapkami vody, jež by navlhčily jeho ústa, o nic víc nežádal. Stejně tak i Lazar, dokud byl živ, nežádal o zřízení profi nemocnice, ani o zavedení sociálních dávek. Spokojil by se s kouskem jídla, co popadalo ze stolu v domě. Bylo by vlastně velice snadné naplnit potřebu nemocného žebráka. Velice snadné, rychlé a levné.

Naše společnost je dnes zvyklá na jiné standardy pomoci lidem v nouzi. Když už sloužit, tak pořádně, promyšleně a profesionálně. A děje se to tak. Je to skvělé, je to super. A chudí dneška to všecko samozřejmě vědí a mají zpravidla výborně zmapované možnosti, co a kde mohou dostat. Takže po nás neprofesionálech se žádá už jen ta maličkost, jen ta drobná a přitom tak nesamozřejmá věc: bezmocnému darovat kousek důstojnosti, vnímat v tom nuzákovi na pár okamžiků bratra či sestru. A to stačí.

(Mohli bychom samozřejmě zmínit motiv posmrtné existence – většina příběhu se totiž odehrává za hranicí smrti. Rozhovor, který se ve vyprávění vede, je rozhovorem zemřelých. K tomu však povím jen tolik: nejde o nic typicky ježíšovského – Ježíš prostě jen převzal tehdy zcela běžné představy mnohých Židů a vsadil do těchto kulis své vyprávění. A tyto kulisy zcela podřídil a přizpůsobil jinému tématu, jinému motivu.)

4. Hlavním tématem příběhu je myslím motiv spravedlnosti. Na světě jsou lidé uvržení do naprosto nesrovnatelných stavů a okolností. Nehrajeme každý s podobnými kartami, ani omylem. Známe ty, kterým přišly na ruku skvělé karty a pravděpodobně známe i lidi, s jejichž kartami bychom možná raději mrskli o zem a vůbec nehráli. Není to fér, není to rovná hra. Je to tak, je to danost, nelze na tom mnoho změnit, a přece to není lhostejné.

V příběhu evangelia se na to myslí. Spravedlnost, narovnání, náprava rozhodně přijde. I když ironik by řekl: přijde s křížkem po funuse, příliš pozdě. Opravdu se v tomto případě dostala ke slovu teprve ve chvíli smrti.

Tak by se dalo z určité perspektivy říci: Je to mimořádně smutný příběh – příběh utrpení, které nemá konce, ani míry. Pro Lazara utrpení končí teprve smrtí. Pro Boháče utrpení tím začíná, dostává za vyučenou. Ale už nemá příležitost se poučit a zachovat se jinak.

Spravedlivé to beze sporu je. Nechtěl se zachovat milosrdně a tak neokusí milosrdenství, až to sám bude potřebovat. Jeho blbost. Jeho nad míru příznivé karty v rukou mu snad nedopřály příležitost dostat za vyučenou dříve. Nemusel nikoho o nic prosit, byl soběstačný a nezávislý. A to je zjevné riziko dostatku a blahobytu. Dostatek a blahobyt má moc pokřivit spravedlivý úsudek, má moc odejmout člověku schopnost soucitu, má moc neutralizovat a umlčet to nejlepší, co Bůh člověku a lidstvu dal. Mojžíš a Proroci, dokonce i mrtví dosvědčují, že nespravedlivý svět potřebuje milosrdenství. Spravedlnost bude tak jako tak nastolena, dříve či později každý dostane férovou odplatu za svoji hru. Avšak útěcha a úleva přichází skrze milosrdenství, které v pravou chvíli na pravém místě udělíme. A milosrdenství v pravou chvíli na pravém místě zastihne nás.

Přerov 28.9.2025, Kamil Vystavěl