Vážení členové synodní rady Českobratrské církve evangelické,

již dlouho nám nepřišlo na mysl, že by církve musely čelit vnějšímu tlaku ze strany státu, účelově využívajícímu mediální prostředky, aby získal na svou stranu „hlas lidu“. Nenapadlo nás, jak málo bude stačit ke zprofanování církví coby hamižných a okrádajících institucí, navzdory jejich mnohostranné službě pro celou společnost. Nedokážeme se smířit s tím, že církve jsou v očích veřejnosti stavěny na stejnou, ne-li horší úroveň než tuneláři a nejrůznější šíbři propojující politiku  s byznysem.

Z toho důvodu vám chceme vyjádřit podporu při dalším jednání se státem ve věci finančního odškodnění. Nevidíme důvod k revizi dosažené dohody. Máme za to, že přijatý zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém narovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je dobrý, byť je jako každé politické rozhodnutí kompromisním výsledkem aktuálně možného.

Tento zákon považujeme za dobrý a vítaný z těchto důvodů:

- Vypočítává hmotnou újmu, kterou církve utrpěly ze strany státu, čímž se stát přiznává ke zločinům, které spáchal v době komunistické totality. Takové sebereflexe je v naší společnosti jako šafránu a o to víc je takový počin státu respektuhodný.

- Pokouší se tyto křivdy napravit, resp. zmírnit navrácením majetku, případně finančním odškodněním. Uvědomujeme si, že okamžiků, kdy se takto zachoval stát vůči církvím nebylo v našich dějinách mnoho. Bylo to jistě možné jen díky tomu, co je uvedeno v předcházejícím odstavci. Odvažujeme se z toho vyčíst nadějnou zprávu, že přijetí odpovědnosti za vinu, byť desítky let starou vede (sice pomalu, ale přece) k nastolení spravedlnosti.

- Nově řeší uspořádání vztahu mezi státem a církvemi, který po přechodné době povede k reálné odluce, tedy k hospodářské samostatnosti církví. Církve získávají příležitost, aby se mohly hospodářsky odpoutat od státu a financovat svůj provoz i mzdy svých zaměstnanců. Navíc stát v preambuli zákona s ohledem na církve deklaruje, že „jejich existenci a působení pokládá za nezbytný prvek demokratické společnosti“.

Současné zpochybňování dosažené dohody mezi státem a církvemi je prezentováno jako plnění předvolebních slibů některých politických stran. Ve skutečnosti jde o to, že se politika, určená ke službě společnosti stává nástrojem vydírání. Zarážející je už samotný fakt, že inkriminované politické strany nerespektují rozhodnutí demokratického parlamentu i Ústavního soudu a svou před- i povolební kampaň stavějí na dezinformacích. Je zřejmé, že jejich útoky jsou živeny nejen proticírkevním resentimentem, ale také snahou nepřipomínat zločiny z doby komunistické totality. Na ně se u nás trestuhodně zapomíná a v tom vidíme velké nebezpečí pro celou společnost.

Poznáváme, že v této kauze nejde jen o církve, nýbrž o politickou kulturu jako takovou. Kultivovanou politikou rozumíme schopnost a ochotu pojmenovat zločin a uložit trest, překonávání křivd, vymahatelnost práva a vzájemný respekt přes hranice stranické či zájmové příslušnosti. Skutečnost v naší zemi je přitom taková, že viníci či jejich následovatelé zaujímají rozhodující politické posty a okradené poučují, že jejich ctností by měla být chudoba.

Z toho jsme rozčarováni, ale nechceme před tím rezignovat. Věříme, že po zklidnění vášní dosažené narovnání vztahu mezi státem a církvemi přispěje k lepšímu pohledu na církve a jejich činnost. Ty mají a vždy budou mít co nabídnout. Boží slovo zosobněné v Ježíši Kristu je přece určené všem lidem, aby poznali, co je dobré a pravdivé (1Tm 2,4). V přinášení této zvěsti, tolik potřebné pro celou společnost zůstanou církve, se všemi svými vadami nezastupitelné.

Vážení členové synodní rady, vážíme si vašeho dosavadního úsilí v této tak zatěžující kauze. Proto přijměte laskavě tento dopis jako výraz naší podpory při dalším případném jednání se zástupci státu.

Staršovstvo Farního sboru ČCE v Přerově

Přerov, 8.12.2013